Tenisový klub LTC Praha patří k nejstarším a nejslavnějším tenisovým klubům na českém území.

První klubovna byla postavena v roce 1912. Klub se ale rozrůstal. Po první světové válce měl již 9 dvorců a v roce 1924 také první centrální dvorec v ČSR s tribunami pro 2000 diváků, který slavnostně otevřel britský vyslanec sir George Clarck. Na tomto kurtu se 22. května 1924 odehrálo utkání Davisova poháru proti tenistům Nového Zélandu. V roce 1925 vznikly první návrhy architekta na budovu nové klubovny. Byla navržena jako provizorní dřevostavba ve stylu amerického purismu. Klubovna byla postavena roku 1926 z příspěvků členů (v roce 2014 byla prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku). V meziválečném období hráli v LTC výborní tenisté a českoslovenští reprezentanti, např. trenér a metodik František Buriánek a jeho svěřenci: několikanásobný mistr ČSR Pavel Macenauer, DC reprezentant Pepa Maleček (s klubem jako výborný hokejista získal zároveň v letech 1928-1948 dvacet titulů mistra hokejové ligy), státní trenér Josef Síba, československé mistryně Elvíra Fröhlichová a Hermína Šindelářová a také babička Martiny Navrátilové. Družstva LTC PRAHA byla mnohokrát přeborníky ČSR. Jedinečná éra LTC neutrpěla ani německou okupací, vyrostli zde další pováleční tenisoví mistři Černík, Zábrodský, Všetečková, Zdvihalová a další.

Teprve komunisty zřízené Ministerstvo národní bezpečnosti svým výnosem z 15. června 1950 zlikvidovalo právní subjektivitu LTC PRAHA. Majetek spolku, který byl pořízen výhradně z finančních prostředků jeho členů, zkonfiskoval československý stát. Klub i za těchto ztížených podmínek dále působil pod názvy Sokol Praha 7, Dynamo Praha nebo Slavia IPS. I v této neutěšené době poskytl zázemí velkým tenistům. Vzpomeňme jména jako František Pála, Tomáš Šmíd, Pavel Složil, Vladimír Zedník, Petr Korda, praneteř slavných Koželuhů Mirka Koželuhová, Iva Budařová, Marie Neumannová, Olga Lendlová a další (hokejový odbor zanikl poté, co část týmu zahynula při letecké katastrofě a zbylí hokejisté byli v roce 1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k těžkému žaláři).

Po roce 1989 obnovil tenisový klub svou právní subjektivitu a dle platných předpisů se tak stal pokračovatelem původního LTC Praha. Od té doby působil kvůli nedořešeným právním vztahům na čtyřech dvorcích, ke kterým patří také nově postavená malá klubovna a tenisová zeď s minidvorci. Nyní začíná svítat na lepší časy.

Původní tenisový areál LTC je stále fakticky rozdělen na dvě části, což není uspokojivý stav. Východně umístěné pozemky po dlouhou dobu vlastněné státem byly léta zanedbávány. Teprve v relativně nedávné době umožnil stát v jím vlastněné části areálu bezplatné užívání spolku Občanské sdružení Alternativa II, následně pak novému nájemci, který formálně provozoval historickou klubovnu sezónně jako občerstvení. To vedlo nejen k prodloužení doby faktického rozdělení areálu a nehospodárnému nakládání s ním (nájemce nehradil nájemné a následně musel prostor opustit), ale zanedbáním péče rovněž došlo ke zničení tenisové haly, která musela být statikem uzavřena.

LTC Praha dlouhodobě usiluje o obnovení původního tenisového areálu v Letenských sadech tak, aby došlo k jeho scelení a celkové revitalizaci za pomoci soukromých prostředků, přičemž jednou z priorit zůstává, aby v klubu byla zachována hra v tenis nejen pro jeho členy nebo závodní tenisty, ale i pro širokou veřejnost. LTC již tradičně klade důraz na výchovu dětí. To nebylo na čtyřech dvorcích s provizorní malou klubovnou pochopitelně uskutečnitelné. V současné době, kdy celý historický areál patří již hlavnímu městu Praha, se zdá, že by k jeho scelení konečně mohlo dojít. LTC Praha se v roce 2023 stal (prozatím dočasně) nájemcem celého tenisového areálu a hodlá na své náklady nejprve zprovoznit zanedbané dvorce.

V současné době má LTC Praha přibližně 160 členů, z toho je okolo 70 dětí, které jsou zapojeny do tenisové školy mládeže, která je organizována klubem. LTC Praha také spolupracuje s dalšími subjekty podporujícími sportovní činnost mládeže, v posledních letech např. s Nadací Pražské děti nebo ČVUT.

GALERIE