První klubovna byla postavena v roce 1912. Klub se ale rozrůstal. Po první světové válce měl již 9 dvorců a v roce 1924 také první centrální dvorec v ČSR s tribunami pro 2000 diváků, který slavnostně otevřel britský vyslanec sir George Clarck. Na tomto kurtu se 22. května 1924 odehrálo utkání Davisova poháru proti tenistům Nového Zélandu. V roce 1925 vznikly první návrhy architekta na budovu nové klubovny. Byla navržena jako provizorní dřevostavba ve stylu amerického purismu. Klubovna byla postavena roku 1926 z příspěvků členů (v roce 2014 byla prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku). V meziválečném období hráli v LTC výborní tenisté a českoslovenští reprezentanti, např. trenér a metodik František Buriánek a jeho svěřenci: několikanásobný mistr ČSR Pavel Macenauer, DC reprezentant Pepa Maleček (s klubem jako výborný hokejista získal zároveň v letech 1928-1948 dvacet titulů mistra hokejové ligy), státní trenér Josef Síba, československé mistryně Elvíra Fröhlichová a Hermína Šindelářová a také babička Martiny Navrátilové. Družstva LTC PRAHA byla mnohokrát přeborníky ČSR. Jedinečná éra LTC neutrpěla ani německou okupací, vyrostli zde další pováleční tenisoví mistři Černík, Zábrodský, Všetečková, Zdvihalová a další.
Teprve komunisty zřízené Ministerstvo národní bezpečnosti svým výnosem z 15. června 1950 zlikvidovalo právní subjektivitu LTC PRAHA. Majetek spolku, který byl pořízen výhradně z finančních prostředků jeho členů, zkonfiskoval československý stát. Klub i za těchto ztížených podmínek dále působil pod názvy Sokol Praha 7, Dynamo Praha nebo Slavia IPS. I v této neutěšené době poskytl zázemí velkým tenistům. Vzpomeňme jména jako František Pála, Tomáš Šmíd, Pavel Složil, Vladimír Zedník, Petr Korda, praneteř slavných Koželuhů Mirka Koželuhová, Iva Budařová, Marie Neumannová, Olga Lendlová a další (hokejový odbor zanikl poté, co část týmu zahynula při letecké katastrofě a zbylí hokejisté byli v roce 1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k těžkému žaláři).
